A protože spolu všichni tři tráví hodně času, po Vánocích si od sebe aspoň na chvilku odpočinou. „Na Silvestra jsem domluvený s malým Šetlasem (syn bývalého kouče Martina Šetlíka – pozn. aut.), že vyrazíme na Moravu,“ poodhaluje svoje plány Jakub. „Je potřeba si odpočinout, načerpat síly,“ pokyvuje vedle stojící bratr.

Že by je předtím otec a trenér v jedné osobě, hlídal u štědrovečerního stolu se nebojí. „Máme rádi i sladké, dáme si cukroví,“ usměje se Michal mladší. „Párkrát se proběhneme a máme správnou váhu,“ dodá. „S tou mám největší problémy asi já,“ přizná se Michal starší.

Ačkoliv jsou všichni tři vášniví rybáři, žádného vlastnoručně uloveného kapra v zásobě nemají. „Kapra chytíme někde v kádi, před Olympií asi,“ usmál se Michal Tonar. „Bohužel nebylo moc času, a ani to moc nebralo,“ přidal prostřední z rodiny vysvětlení.

Jinak drží rodinné tradice. „Na Štědrý den dopoledne zajedeme za dědou na koně, to už je tradice,“ popisuje Jakub. Pak celá rodina zamíří na náměstí do Starého Plzence, kde žijí, aby se potkali s přáteli a popřáli si klidné svátky. „Dáme svařáček, pokecáme,“ upřesňuje otec Tonar.

Pak už budou spěchat domů, přestože už jsou všichni dospělí, bývá večeře poměrně brzo, už někdy kolem páté. „Na dárky jsme pořád stejně natěšení, nedočkaví,“ vysvětluje Jakub Tonar.

Otec a hlava rodiny popisuje, jak jsme změnily Vánoce od dob, kdy byli oba kluci malí. „Tehdy bylo pod stromečkem víc hraček, postupně to nahradila elektronika. Ale jinak moc rozdílů nevidím, hlavní je, že se sejdeme jako rodina,“ říká Michal Tonar starší.

I v dobách, kdy si házenou vydělával v sousedním Německu, trávil vánoční svátky doma ve Starém Plzenci. V zahraničí je zažil jednou, když působil na Islandu, ale to ještě kluci nebyli na světě. „Tam jsme byli jenom s manželkou, užili jsme si pravou zimu. Sněhové závěje byly zároveň s okny bytu, takové islandské Vánoce,“ vzpomíná bývalý reprezentant a dnes trenér Talentu.

A jaké dárky měly v minulosti u synů největší ohlas? Samozřejmě ty házenkářské, i když nepohrdli ani legem nebo autodráhou. „To potěší každého malého kluka,“ říká Jakub. „Jednou byl pod stromečkem snowboard, to jsem byl docela překvapený. Pak jsem na něm jezdil i obyváku,“ doplňuje Michal. „Já jsem bláznivý akvarista, takže si vždycky nadělím nějakou pěknou rybičku,“ překvapí jejich otec.

Zároveň přiznává, že postupem času se vše posunulo především k přání zdraví. „Už delší dobu jsem nakřápnutý, snad si odpočinu, abych se pak naplno pustil do přípravy,“ přeje si Michal mladší. Sportovní přání se nejprve zdráhají prozradit, ale nakonec přece jen svolí: „Abychom měli na konci sezony zase důvod k oslavám.“